Připravit k jízdě, jeď

Znáte to, na křižovatce blikne červená a je potřeba zastavit. Dát přednost vozidlům, chcete-li účastníkům silničního provozu, z jiného směru. Bez problémů. Co je ale problém, je rozjíždění. Ach jo. Jako by to v autoškole vůbec neučili.

Když jsem dělal “papíry na auto” někdy v 18, nebyl sice ještě takový provoz, ale jednou z prvních pouček, které mě naučili, byla ta o významu světel na semaforech. Světlo nahoře, červená, znamená Stůj. To pod ní, oranžové, znamená Připravit k jízdě (rozuměj zařaď kvalt), a to úplně dole, zelené světlo, znamená Jeď, opusť bez zdržování křižovatku.

Když řídím, beru to jako práci, na kterou je potřeba se soustředit. Věnovat se plně řízení. Bohužel spousta lidí si tohle vůbec neuvědomuje. Za volantem jsou pak vidět ředitelé zeměkoule (telefonisti), dirigenti (jednou rukou drží mobil, druhou živě gestikulují), mumie (ženy, které si právě teď potřebují udělat nový obličej, čti make-up), rozhodčí (soudcují zápas dětí na zadním sedadle), kuřáci, kecálkové, v zimě pak tankisté (na předním skle očištěný malý průzor) a mnozí další.

Ti všichni jaksi kašlou na něco tak banálního, jako je ta věc u paty křižovatky měnící barvy. Jak jinak si totiž vysvětlit situace, kdy proběhne oranžová, pak zelená a teprve pak řidič prvního vozidla zařadí rychlost a rozjede se. Ten za ním naprosto to samé. Dokud auto před ním stojí, nic dělat nebude, teprve až se rozjede, pomalu zařadí rychlost a rozjede se.

Doba je uspěchaná. Na některých křižovatkách jsou uspěchané i semafory, tj. zelená se tam moc neohřeje a už zase bliká oranžová a červená, která je tam mnohonásobně déle. Na takových křižovatkách doslova rostu, 3-4 auto už kvůli výše popsaným individuím zkrátka neprojede a kolona čeká, ve špičce narůstá závratnou rychlostí. Vadí mi ta lidská bezohlednost: já projedu, ty za mnou čekej.

Pokud stojím na křižovatce, a je jedno na kterém místě, vždy si semafor hlídám. Jakmile skočí oranžová, zařadím rychlost a čekám na zelenou. Pokud jsem na prvním místě, souběžně s probliknutím zelené se rozjíždím. V případě, dalších míst, čekám na rozjetí auta přede mnou, abych se pak souběžně s ním rozjel.

Když se ještě vrátím na to první místo na křižovatce, dost často se mi stává, že já už sem na druhé straně křižovatky a auto za mnou se teprve rozjíždí.

Neříkám, že si občas za volantem nezahraji na ředitele zeměkoule, kterému právě volá prezident republiky (což jak uznáte nelze nevzít), nebo rozhodčího, či jen obyčejného kecálka, vždy ale ten semafor sleduji. Zkuste to také, nebolí to.

 

Zdroj obrázků:

No Comments

Post a Comment